Podolog-2016-02-kveten cdr

K vědomostní výbavě každého podologa patří 

základní znalosti z oblasti příbuzných oborů. 

Dolní končetiny jsou nejvíce postiženy cévními 

onemocněními. Zejména se jedná o postižení žil 

(vény), které mají nelehký úkol překonávat 

gravitaci a navracet odkysličenou krev zpět do 

plic a k srdci. V důsledku špatné funkce cév 

dolních končetin vzniká mnoho postižení, 

ložiska můžeme lokalizovat v oblasti nohy nebo 

bérce. Podolog ošetřuje nohy bez otevřených 

ran a defektů. Vzhledem k tomu, že cévní 

komplikace mohou souviset se stavem nohou,  

je vhodné se se stavem a změnami seznámit již 

v rámci vstupního pohovoru s klientem. 

Mezi další hojně zastoupené cévní komplikace patří 

křečové žíly (varixy). Pokud je stěna žil nekvalitní, 

žíly nejsou elastické, svaly dolních končetin ochablé, 

chlopně neplní svou funkci, krev se v žilách hromadí, 

rozšiřuje je a dochází ke vzniku křečových žil.

Ty v dnešní době patří mezi civilizační choroby, které 

postihují muže i ženy. Mezi základní příčiny vzniku 

varixů patří venózní insuficience. Žilní stěna je oslabe-

na, postižené úseky se vlivem tlaku rozšiřují a násle-

dně dochází k poruše funkce žilních chlopní. Ty nemo-

hou plnit svoji roli a nahromaděná krev zvyšuje tlak na 

žilní stěnu. Začnou-li nedomykající chlopně propouštět 

krev zpět, žíla je vystavena velkému přetlaku a rozši-

řuje se. Ve svém průběhu se pak vine v typickém, 

laickým okem viditelném útvaru.

Pro lepší pochopení si nyní objasníme, jak funguje 

zdravý žilní systém. Žíly dolní končetiny rozlišujeme 

na povrchové a hluboké. Žilami se navrací odkysličená 

krev zpět k srdci. Aby se mohla dostat nahoru, musí 

překonávat zákon gravitace. Z povrchu pokožky se 

krev odvádí povrchovými žilami do hlubokého žilního 

systému spojkami (perforátory). Jsou to jakési křižo-

vatky vedlejší cesty s hlavní. Dále jsou hlubokým žil-

ním systémem odváděny k srdci a k tomu jsou zapo-

třebí žilní chlopně, které vypuzují krev směrem nahoru 

a zabraňují jejímu zpětnému toku. K tomu, aby se nám 

krev navracela k srdci správně, je zapotřebí, aby naše 

svaly byly zdravé a funkční. Při svém stahování při 

pohybu fungují jako svalová pumpa. Neméně důležité 

je, abychom správně dýchali, neboť činnost bránice 

zvyšuje nitrobřišní tlak, který pomáhá vést krev 

správným směrem. Sací schopnost srdce je posledním 

z mechanismů podílejících se na správné funkci žil.

Na vzniku křečových žil se podílí zejména tyto 

rizikové faktory: věk, životní styl, nadváha, kouření, 

alkohol, obezita, dědičné faktory, těhotenství a hor-

monální změny, vystavování se příliš vysokým teplo-

tám nebo vysoký krevní tlak. Statistiky uvádějí, že ve 

věku nad 60 let má křečové žíly každý druhý člověk.  

Varixy se nejčastěji projevují typickou modrou kresbou 

zejména v oblasti zadní strany lýtka. Jejich vzhled je 

různý. Začíná drobnými metličkami, až po uzly s typi-

ckými provazy. Zpočátku se jedná o vadu spíše kosme-

tickou. Později nebo u závažnějších komplikací se 

mohou dostavovat otoky, bolesti, pocit těžkých nohou, 

únava končetiny nebo noční křeče.

CÉVNÍ KOMPLIKACE

V OBLASTI BÉRCE

19 / WWW.PODOLOG.CZ

02 / KVĚTEN 2016

---

Nejběžnější typy křečových žil:

Metličkové

 – zná je velmi dobře většina z nás. Bez 

námahy a zátěže často nejsou příliš vidět, mohou mít 

různý tvar od jednouchých nevětvených žilek až po 

takzvané pavučiny. Jsou obvykle sytě červené až tma-

vě modré. Jsou velmi často jen kosmetickou záleži-

tostí.

Nekmenové varixy

 – dochází při nich k rozšíření 

vedlejší větve hlavních kmenů.

Kmenové varixy

 – projevují se na hlavních žilních 

kmenech. Na povrchu se projevují jako provazy s vel-

kými uzly a velmi často bývají příčinou vzniku bérco-

vého vředu.

V jednodušších případech přistupujeme k léčbě kon-

zervativní cestou, která je ovšem jenom podpůrná.   

Ve většině případů, kde již jsou samotné křečové žíly 

je však třeba provést chirurgický zákrok. Uvádím nej-

běžnější způsoby léčby, kterou navrhuje cévní specia-

lista:

Kompresivní

 – cílem je použitím kompresivních (stla-

čujících) pomůcek stlačení žilního systému.

Farmakologická

 – cílem je zmírnit nebo odstranit 

potíže.

Sklerotizace 

– pomocí jehly s injekční stříkačkou se 

do žíly vpraví chemická látka, která vyvolá její poško-

zení. Aplikuje se u metličkových a drobných žilek.

Laserová terapie 

– oblíbená metoda, při které 

dochází k velmi přesnému zacílení.

Endovaskulární léčba

 – po zavedení sondy do velké 

žíly se uplatňuje biopolární radiofrekvenční proud, 

který způsobí uzavření žilního úseku teplem.

Chirurgický zákrok

 – u kmenových varixů a větších 

žil lze přistoupit k chirurgickému odstranění. 

Nejdůležitějším faktorem v boji proti varixům jsou pre-

ventivní opatření. Na každém školení klademe podo-

logům na srdce, aby klientům opakovaně zdůrazňova-

li význam prevence a vysvětlovali dopad nega-tivních 

faktorů na jejich cévy a další tkáně. Základem je 

aktivní a zdravý životní styl, dostatek pohybu, kvalitní 

strava, okamžitě vyloučit ze života kouření, nez-dravé 

potraviny, vyvarovat se přílišného sezení, zvláště       

s překříženýma nohama a stejně tak dlouhého nečin-

ného stání.  Doporučuji chodit v botách na nižším 

podpatku, a pokud je to jen trochu možné, často 

uvádět nohy do vodorovné polohy. Velký význam        

v prevenci proti křečovým žilám má udržování přimě-

řené tělesné hmotnosti a také vyloučení těsného 

oblečení, zejména kalhot škrtících v oblasti třísel. 

Dojde-li ke zpomalení průtoku krve v rozšířených 

úsecích žil, může snadno dojít ke vzniku trombu (krev-

ní sraženiny). Pokud se zvětší natolik, že postiženou 

žílu ucpe, zvýší se přetlak v žilním řečišti, který je       

s dalšími faktory spouštěčem vzniku a rozvoje napří-

klad bércového vředu.

Nejčastějším onemocněním je žilní bércový vřed 

(ulcus cruris venosum). Jedná se o chronické postižení 

v oblasti bérce v důsledku žilní nedostatečnosti (ve-

nózní insuficience). Ruku si při tomto postižení podá-

vají stagnace žilní krve a vysoký žilní tlak (venózní 

hypertenze). Bércový vřed jako takový není dědičný, 

ale některé příčiny se dědit mohou. Přidají-li se k tomu 

rizikové faktory, pravděpodobnost vzniku postižení se 

zvyšuje.

K rizikovým faktorům vzniku bércového vředu patří 

opakované záněty žil, dlouhodobé sezení či stání, 

nadváha, opakovaná těhotenství či kouření.

V léčbě bércového vředu je nejdůležitější pokusit se 

přijít na příčinu jeho vzniku. Pokud se jedná o bércový 

vřed vyléčitelný, přichází na řadu konzervativní 

symptomatická léčba, která spočívá v podávání veno-

farmak  (léků, které pozitivně ovlivňují stav žilního 

systému). Dále je třeba používat kompresní pomůcky 

a místně ložisko ošetřovat. Ošetřování ložiska je 

mimořádně důležité a správné provádění s použitím 

vhodných farmaceutických preparátů může být záru-

kou úspěšného zhojení. Cílem ošetřování je sanace 

zhojení rány, podpora granulace a stimulace epiteli-

zace, tedy konečné fáze zhojení rány, která obvykle 

začíná z okrajů ložiska. Pacientům s ošetřeným 

bércovým vředem se doporučuje pohybová aktivita. 

Hlavním úkolem podologa je sledování obuvi a pono-

žek, ve kterých klient přichází na ošetření nohou. 

Úzkých a škrtících ponožek je třeba se vyvarovat, 

neboť způsobují městnání žilní krve v dolních konče-

tinách. Boty jsou vhodné na nižším podpatku a dosta-

tečně prostorné a pohodlné. Používání správných 

hydratujících přípravků, které udržují pokožku v oblasti 

bérce vláčnou, je jedním z nejzásadnějších preventiv-

ních opatření, které s venofarmaky předcházejí vzniku 

bércového vředu a často úspěšně zabraňují nechtě-

ným recidivám. 

Jaroslav Fešar

ředitel Centra péče o nohy a tělo, Praha 4

prezident České podologické společnosti, z. s.

www.vasenohy.cz , www.podolog.cz

WWW.PODOLOG.CZ / 20

02 / KVĚTEN 2016

---