Vzor závěrečné práce

3.1Právo sharia

Sharia je základem celé islámské víry a pramení ze dvou zdrojů, ze svaté knihy Koránu a dále z knihy Hadith. Korán je záznamem slov Boha, který promlouval k proroku Mohammedovi. Hadith je knihou, která vypráví život proroka Mohammeda a je tedy jakýmsi praktickým návodem, jak žít svůj život cestou slučitelnou s islámem. Každý, kdo se řídí islámem, je muslim a od každého muslima se očekává, že bude žít v souladu s islámským právem sharia.⁵⁰ Oblasti přímo upravované právem sharia jsou propojeny s dalšími oblastmi. Sharia proto upravuje otázky víry, politiky, etiky, kultury a také sféru ekonomickou. V Koránu se například dočteme: „ Bůh nám dovoluje obchodovat, ale zakazuje úrok (finanční zájem).“⁵¹

Z těchto dvou knih pochází pět principů, které musí být dodržovány, aby mohl být finanční produkt považovaný za slučitelný s Islámem. Pět základních principů bude vysvětleno posléze. Nyní ještě něco málo k právu sharia a ke způsobu, jak ovlivňuje fungování finančního sektoru.⁵²
V islámských financích se lze setkat s dvěma druhy finančních instrumentů. Některé instrumenty jsou přímo postaveny na právu sharia a jsou historicky spjaty s islámskými zeměmi. Druhý typ finančních instrumentů jsou takzvané „slučitelné“⁵³ s právem sharia. Jedná se původně o konvenční finanční instrumenty, které byly upraveny tak, aby ctily právo sharia. Postupem času začaly být islámské finanční instrumenty zajímavé i pro západní trhy.⁵⁴ V současné době dochází k emisi islámských finančních instrumentů například v Německu, Dánsku nebo Velké Británii.⁵⁵ Principy islámského finančnictví jsou však zachovávány, protože právě v těchto principech pramení odlišnosti a s nimi spojené výhody ve srovnání s konvenčními finančními instrumenty.
Motivy a cíle rozhýbávající islámský finanční systém musejí být prospěšné pro společnost. Může se zdát, že je to zkrátka nemožné, jednat ve prospěch svůj, aby z toho měly prospěch i ostatní. Ekonomické aktivity by měly být řízeny vírou. Člověk by neměl zapomínat na odpovědnost za druhé a měl by užívat přírodní zdroje uváženě. Pokud se podíváme na konvenční ekonomiku, která je řízena nabídkou a poptávkou, může nás napadnout, jak brát ohled na druhé a zároveň uspokojit svoje potřeby. Jak uspokojit nekonečné potřeby konečnými zdroji. Všechny potřeby nemusí být podle islámu uspokojeny. Allah na druhé straně vede lidi, aby spotřebovávali, co skutečně potřebují. Islám hlásá umírněnou spotřebu a zakazuje přehnanou spotřebu nebo užívání zakázaných aktivit. Dle islámu všechno bohatství náleží Allahovi a lidé jsou pouze správci tohoto majetku. Proto lidé musí nakládat s majetkem podle Allahovi vůle. Lidem je dovoleno si užívat nahromaděného bohatství, pokud tak bylo dosaženo v souladu s právem sharia. Každý muslim, který překročí stanovenou hranici bohatství, musí zaplatit daň „zakat“. Pomocí daně dochází k přerozdělování bohatství mezi potřebné. Muslim může nabýt bohatství zděděním nebo ekonomickými aktivitami nebo projekty, které jsou založeny na smlouvě v souladu s islámským obchodním právem. Islám limituje určité ekonomické aktivity. Muslim tento fakt nebere jako zákaz, ale směrování k blahu ostatních, ochraně země a ctění Allaha. Sociální spravedlnost je základním kamenem islámského finančního odvětví.⁵⁶
Islám se snaží dosáhnout sociální spravedlnosti několika způsoby. Islám se snaží o nastolení hlubších vztahů mezi jednotlivcem a Allahem, mezi lidmi a Zemí a mezi jednotlivci navzájem. Pokud se lidé budou chovat v souladu s vůlí Allaha, bude na zemi nastolena harmonie. Usilování o sociální spravedlnost je cesta k rovnováze. Islám přispívá distribucí bohatství k sociální spravedlonosti tím, že nutí bohaté, aby platili daně.⁵⁷ Příjmy z daní jsou přerozdělovány potřebným.
Odpovědností státu je zajistit dodržování sociální spravedlnosti. Úkolem státu je shromažďování „zakat“ a přerozdělování potřebným. Stát může činit opatření pro udržování reálně hodnoty peněz, například aplikací fiskální politiky.
Všechny finanční transakce založené na úroku jsou zakázané, aby byla udržována sociální spravedlnost. Žádný jednotlivec ani právní subjekt by neměl hromadit bohatství za účelem inkasování úroku. Peníze by měly být udržovány v oběhu pro podporu ekonomikých aktivit, které vytváří pracovní místa. Zisk získaný z obchodních aktivit je rozdělován mezi všechny zůčastněné strany.⁵⁸
Podstupované riziko při ekonomických aktivitách je redukováno tím, že riziko je rozdělováno mezi zůčastněné strany. Pokud si firma půjčí finanční prostředky od banky na realizaci projektu a tento projekt není úspěšný, firma je jediná, která nese riziko a banka inkasuje půjčené peníze navýšené o úroky. V islámských financích se banka dělí o ztrátu spolu s firmou, stejně tak i o případný zisk.

3.2Principy islámských financí

Islámské finanční instituce se řídí určitými principy, které je odlišují od konvenčních finančních institucí. Každá finanční instituce se musí těmito principy řídit. Firma, která se principy neřídí, se nemůže nazývat islámskou.⁵⁹ V některé literatuře se objevují i další principy mimo níže zmíněné. Můžeme se setkat s termíny rishwah (úplatkářství) a jahl (moralita, lhostejnost). Princip morality je možné ztotožnit se zákazem investování do zakázaných činností.

Zákaz úroku – riba

Úrok je hnacím motorem konvenčního finančního systému. V západních ekonomikách je úrok definován jako jakási získaná prémie, která je dlužníkem placena investorovi. Prémie je odvozena z výše vypůjčené částky. Riba znamená zvýšit, vzrůst nebo znásobit částku, která byla půjčena. sharia zakazuje úrok, protože vytváří sociální nespravedlnost, jak bylo zmíněno dříve. Věřitel by získal úrok bez vytvoření jakéhokoliv úsilí a dlužník by nesl veškeré riziko a odpovědnost na vrácení vypůjčené častky a úroku bez ohledu na výsledek ekonomické aktivity, na kterou byly prostředky čerpány. Islám vidí tuto situaci jako nespravedlivou, protože věřitel zvyšuje svoje bohatství na úkor dlužníkova neštěstí. Taková transakce nemůže být a není slučitelná s islámským právem sharia. Islám rozlišuje dva typy riba transancí, a to „riba al-nasiah“ a „riba al-fadl“. První typ vzniká při poskytování úvěru, kdy se obě strany domluví na úroku, který bude vyplacen, jako odměna za poskytnutí finančních prostředků. Riba al-fadl je hodnota, která vzniká při výměně homogenních komodit, kde neodpovídá kvalita nebo množství. Pokud mám komoditu nízké kvality a chci ji vyměnit za komoditu vyšší kvality, není přípustné obchod uskutečnit a doplatit majiteli kvalitnější komodity chybějící kvalitu jako kompenzaci.⁶⁰

Vyvarování se nejistým obchodům – gharar

Gharar je označením nejistoty, klamání nebo nalhávání. Každý muslim by se měl vyvarovat obchodům s nejistým nebo nejednoznačným výsledkem. Islám rozlišuje dva typy gharar obchodů. V prvním případě se jedná o obchod, ve kterém jedna strana nemá dostatečné informace o obchodu. Druhá strana jí informace nesdělila, aby měla větší kontrolu nad obchodem. Obchod, kde obě strany nemají kontrolu nad obchodem kvůli povaze obchodu, je dalším příkladem gharar. Může se jednat o obchody založené na nějakém podkladovém aktivu, které není dosud známo. Jako příklad mohu uvést dohodu o koupi ryb, které dosud nebyly uloveny. Oba zainteresované subjety nemají kontrolu nad obchodem, protože ryby nemusí být kvůli počasí nebo nějakým jiným nepředvídaným událostem dodány. Pokud se v obchodech objevuje nejistota, stává se obchod nespravedlivý pro jednu nebo obě strany obchodu.⁶¹

Vyhýbání se gamblingu - maysir, qimar

Maysir znamená získání bohatství štěstím, nikoliv úsilím. Qimar je jakákoliv hra s nejistým koncem, tedy moderní pojetí gamblingu. Oba typy transakcí jsou zakázány, protože jsou postaveny na nejistotě, které byl věnován předešlý odstavec. Nikdo předem neví, jak hra dopadne a kolik dostane hráč vyplaceno. Maysir i qimar nejsou slučitelné s právem sharia, protože v případě maysir se člověk obohacuje bez vynaložení úsilí, což je považováno za nespravedlivé. Transakce qimar přináší zisk jedné straně a druhé naopak ztrátu, což je také podle islámu nespravedlivé.

Muslimové mají zákaz uzavírat klasické pojištění, protože je chápano jako sázení (gamble). Pojištěný s pojistitelem uzavírají sázku. Pokud nastane pojistná událost, pojišťovna platí, pokud nenastane, pojištěný platí. Když dojde k pojistné události, pojištěný, který zaplatil ve srovnání s plněním malé pojistné, dostane vyplaceno neúměrně velké pojistné plnění. Islám tento nepoměr bere jako nespravedlivý. V opačném případě pojištěný platí pojistné, ale nedostane nic na oplátku. Dochází tedy k nespravedlnosti v obou případech. Islámské pojištění je nazýváno „takaful“ a je založeno na sdílení rizika a odpovědnosti.⁶²
Vyhýbaní se investování do zakázaných oblastí lidské činnosti

Islám zakazuje průmyslová odvětví a činnosti, které jsou škodlivé pro společnost a hrozbou pro veřejnou odpovědnost. Mezi takové činnosti islám řadí prostituci, pornografii, obchod se zbraněmi hromadného ničení a obchody s vepřovým masem, tabákem, alkoholem a nelegálními drogami. Islám také zakazuje činnosti založené na úrocích, hazardu nebo klonování. S postupujícími technologiemi jsou zařazovány nové činnosti, které nejsou v souladu s právem sharia. Zákazem výše zmíněných činnosti je rovněž zakázáno jakkoliv se finančně obohacovat výkonem těchto činností. Všechny finanční instituce proto musí pečlivě zkoumat, pro jaký učel finanční prostředky poskytuje. Investiční fondy mohou mít ve svém portfoliu pouze finanční prostředky slučitelné s sharia, tedy akcie společností, které svojí činností porušují islámské právo, nemohou být součástí portfolia.⁶³